Galanta 2013 z pohledu rodiče, trenéra a samozřejmě výsledky z turnaje

Judistických turnajů je za sezónu velká spousta a dá se říci, že běží v rychlém sledu jeden za druhým. Patřím mezi uvědomělé rodiče, proto neváhám a se svým potomkem obrážím ve své podstatě téměř každý. Nutno však podotknout, že vždy po vlastní ose. Tentokrát, snad tomu tak osud chtěl, jsem však byl vyzván Radimem Preisem (známým pod přezdívkou Pelé), abych se připojil k jejich autobusovému zájezdu směr Galanta. Nabídku jsem s mírnou obavou z neznáma přijal a připravoval se na sobotní brzký odjezd směr Slovenská republika.

V sobotu přesně v 6:00 hod jsem spolu s potomkem dorazil před tréninkový komplex SKKP Brno, kde již byla nachystána kompletní „squadra“ vyrážející vstříc svému turnajovému osudu. V šeru tichého rána jsem před nástupem na palubu zahlédl i pár plačících rodičů a v duchu se již chystal na poklidnou jízdu plnou příjemného rozjímání. Pomalu jsem se sunul na své vyhlédnuté místo ve střední části autobusu, když mne lehce vyzývavý hlas Zdeňka Trávníčka (řečeného „Trawex“) poslal na sedačku hned vedle řidiče. Když se tak zpětně ohlédnu, toto byl zjevně onen zlomový moment, který zcela změnil moje šance na příjemný výlet. Pozice těsně před triem Pelé, Halvič (poslední do party trenérů Jirka Halva) a Trawex se totiž ukázala jako vcelku nevděčná.

Když plně naložený autobus vyrážel od haly, ještě jsem si žádné komplikace nepřipouštěl, ale již při nájezdu na ulici Srbskou se začaly rýsovat lehké obrysy čehosi, co mělo pro celou moji cestu dalekosáhlé následky. Do té doby jsem bohužel neměl nejmenší ponětí o tom, že Trawex, sedící přesně za mnou, má ve své hlavě nahrány kompletní mapy od Googlu a moje nabídka trasy přes Brno bude označena za cestu o patnáct kilometrů delší a půl hodinu déle trvající. Při každém dalším kilometru jsem pak musel poslouchat deprimující věty typu „Se mnou bychom už přejížděli hranice“, „Já jsem na míle před vámi“, „Dávám si rychlou kávku v Bratislavě a ty si teprve chystáš pas“, „Já se rozcvičuji v Galantě a ty se ještě krčíš v autobuse“ a podobně. Do toho se samozřejmě chytli i zbylí dva trenéři a přezdívku „Navigátor“ už mi asi nikdo neodpáře. Tak to bylo celou cestu tam a velmi podobné i cestou zpátky. Přiznám se, že večerní výstup z autobusu po návratu do Brna byl jedním z nejšťastnějších okamžiků mého života. Neloučil jsem se dokonce obligátním „Ahoj“, ale rázným „Sbohem a doufám, že už vás v životě neuvidím!“. Tomu se u nás říká léčba šokem!

Další podrobnosti, jako jsou výsledky mladých závodníků či návštěva aquaparku, pak nechám na některém z pánů trenérů.

Marek Havlíček

Než přejdu k hodnocení výsledků a turnaje, tak jen pár slov k předešlému zhodnocení sobotního výletu našeho „navigátora“. Musím ho pochválit, že vybral opravdu velice hezkou trasu. Možná bych to řekl již už zlidovělou hláškou „je to sice dál, ale zato horší cesta“. Nicméně jsme si byli vědomi, že s námi Marek nejezdí příliš často a protože ho máme rádi, tak jsme se snažili být na něj co nejvlídnější a to i přesto, že přibližně za 10 minut končilo vážení a my jsme kolem sebe neviděli nic jiného než pole, kde nebyl ani náznak po nějaké civilizaci, natož po sportovní hale spojené s aquaparkem. Bylo nám jasné, že si Mara své místo hned vedle řidiče užívá a zřejmě se rozhodl, že si z cesty na turnaj udělá vyhlídkovou jízdu, když už má tak pěkný výhled. Nicméně naše putování dopadlo dobře, i přesto, že startovní lístky jsem kupoval 1 minutu před koncem vážení.

Samotný turnaj pak probíhal docela bez problémů, až na to, že v kategorii mláďat měl pořadatel prohozeny váhové kategorie chlapců a dívek a tak se stalo, že někteří závodníci byli nalosováni do skupin se soupeři i o 6 kg těžšími. Ovšem i toto se podařilo vyřešit, a protože už jsme byli zoceleni z ranní cesty s naším navigátorem, tak nás taková drobnost nemohla vůbec rozhodit. Marek se k nám trenérům pak celou sobotu snažil chovat kamarádsky, ale nevím, nevím, zda to nebyla jen přetvářka. Když jsme ho pozvali na kávu, zazněla jen suchá stručná odpověď „kávu nepiju“, tak si pojď dát čaj, „nemám žízeň“, obměkčila jej až výborná bábovka, kterou nám upekla Hanka Waldsbergerová, kterou si nakonec vzal, ale asi jen proto, že nebyla od nás. Celou dobu jsme si říkali, klid však ono ho to přejde, ale nepřešlo. Když jsme se měli jít po skončení turnaje zregenerovat do aquaparku, tak to začalo nanovo. Pod záminkou, že nám bude hlídat kabele (i přesto, že jsme si je mohli nechat v autobusu) si sednul do místního baru, kde po celou dobu rozjímal, možná nás i proklínal a zdálo se mi, že jsem zahlédnul i slzu (asi štěstí).

Po celou dobu cesty zpět byl už Marek naprosto v pohodě, i když po jeho posledních slovech, když jsme se loučili na parkovišti „Sbohem a doufám, že už vás v životě neuvidím!“, jsem si tím nebyl až tak moc jistý.

Pele

Výsledky:

1.místo

• Nezval Filip
• Preis Patrik
• Třináctá Anna (Břeclav)

2.místo

• Havlíčková Sabina
• Balák Jakub
• Lindovský Jiří
• Trávníček Dominik
• Steinhauser Ondřej

3.místo

• Šenkyříková Jana

Chtěl bych pochválit všechny medailisty, protože se prali velice dobře. Ti co se tentokrát neumístili, neměli svůj den, anebo jim nevyšel první zápas a už nedostali šanci na opravu. To se bohužel v našem sportu stává a nedá se s tím nic dělat, snad jen přidat na tréninku a mít příště i kousek štěstí.

Pele, Trawex a Halvič