26. GLOBUS-BUDAPEŠŤ CUP

O tomto víkendu jsme se zúčastnili prestižního turnaje v Maďarsku. Turnaj byl velice kvalitně obsazen a i organizace byla vynikající. Přestože naši výpravu 16-ti judistů rozšířili ještě dva borci ze Žďáru a jedna judistka z Břeclavi, podařilo se nám vybojovat jen dvě medaile. Zato, ale ty nejcennější – zlaté.

Dá se říct, že jsme do Maďarska přivezli to nejlepší, co máme, ale konkurence byla opravdu velká a tak trochu nám otevřela oči. Na medaili dosáhla jen Anička Třináctá z Břeclavi a Roman Ježek. Velice blízko k medaili měli ještě Pavel Švec a Jirka Holčapek, ale bohužel obsadili nejméně populární páté místo. Přestože všichni ostatní odevzdali maximum, tak to na konkurenci evropské úrovně nestačilo.

V pondělí a v úterý dopoledne jsme ještě absolvovali camp, který byl zaměřen na randori, kde si všichni pořádně mákli a měli tak další možnost se poměřit s konkurencí ostatních států.

Přestože je Budapešť velice krásné město, podařilo se nám vyšetřit čas jen na návštěvu Aquaworldu, kde jsme měli možnost se alespoň částečně zregenerovat po náročném turnaji a campu.

Co se týká organizace turnaje, byla až na malé drobnosti opravdu vynikající. Zvláště pak to, že byly v hale umístěny dvě velké LCD obrazovky, na kterých viděl každý trenér a závodník, na kterém tatami, s jakým soupeřem, na jakou šerpu a přibližně kdy bude nastupovat. Trenéři měli přehled, kdo, kde a s kým bude zápasit a závodníci měli možnost se v klidu připravit a rozcvičit na další zápas, bez toho, aby museli pečlivě naslouchat, zda nehlásí náhodou jejich jméno. Další velké plus bylo to, že i na obrazovkách, které byly umístěny na tatami byla jména závodníků s graficky znázorněnou vlajkou státu, ze kterého závodník pochází.

Závěrem bych chtěl říct, že nejen evropské judo, ale hlavně organizace turnajů je přece jen o kousek dál než u nás.

Radim Preis