VC POLNÉ

Rozporuplná Velká cena Polné

Tvrdé jádro SRPŠSKKP (Sdružení rodičů a přátel SKKP) se již v průběhu týdne rozhodlo, že vynechá oblíbené „přípravky“ svého klubu a zamíří směr Vysočina, přesněji řečeno Velká cena Polné o pohár starosty města. Vidina zisku poháru za případné první místo v jednotlivcích a možnost soupeřit o dalšího „krasavce“ i v soutěži družstev byla totiž natolik lákavá, že prostě nešlo odolat. Jediný problém byl v tom, že se ke skupince „dobrodruhů“ neměl možnost připojit žádný trenér SKKP, neboť jasnou prioritou byly klubové závody. Až po intenzivním nátlaku „matičky“ Lindovské, agitátorky SRPŠSKKP, se přece jen jeden dobrovolník z řad „funkcionářů“ našel a směr Polná tak s námi k naší nemalé radosti vyrazil oblíbený trenérský guru, Radim Preis, známý spíše pod junáckou přezdívkou Pelé. V tu chvili jsme již všichni začali víkendové závody vyhlížet s nadějným očekáváním…

V sobotu ráno na místě konání nás však veškerý optimismus velice rychle přešel. Důvod byl prostý, losování. Nejen že se neřešilo pohlaví startujících, ale i váha nebyla příliš velkým kritériem, což je v případě smíšených váhových kategorií docela zásadní problém! Jak si totiž jinak vysvětlit skutečnost, že se některé dívky z našich řad utkaly s chlapci i o 4 kilogrami těžšími?! Když si k tomu navíc připočteme fakt, že místní kopírka vstoupila do stávky již po zhruba desátém listu a jednotlivé skupiny „váhovek“ se nalézaly i na více stránkách, bylo o zábavu na celou sobotu postaráno….

Marek Havlíček

Umístění:

1. Místo:

• Preis Pavel 5/0

2. Místo:

• Doupovec Vít 4/2
• Sydorkin Roman 4/2
• Scholz Thomas 5/1
• Chalupová Kateřina 2/1

3. Místo:

• Waldsberger Tomáš 3/2
• Havlíčková Sabina 4/1

Preis Pavel – Velice těžká skupina. Ve všech zápasech však dokázal zvítězit. Nejtěžší zápas měl s úřadujícím mistrem v jeho váhové kategorii za loňský rok. Zápas, ve kterém oba získali yuko, byl naprosto vyrovnaný. Nádherným hodem na ipon v poslední vteřině zápasu však Pavel dokázal zvítězit. Největší radost z toho měl asi rozhodčí, protože po zápase řekl, že by opravdu nevěděl koho určit vítězem. Pokud by to takhle dopadlo i za měsíc na MČR vůbec bych se nezlobil, ale všichni víme, že to bude nesmírně těžké, nejen s tímto soupeřem, ale i s ostatními a že se může stát cokoliv. Za letošní výkony by si Pavel titul určitě zasloužil, ale za zásluhy se titul na republice neuděluje.

Chalupová Kateřina – Jako jediná z holek měla ve své skupině jen holky. Prohrála jen s jednou soupeřkou, která byla opravdu lepší. Katka by měla více makat na tréninku, je vidět, že je tam ještě velká rezerva a že by mohla být mnohem lepší než je.

Scholz Thomas – Pět zápasů vyhrál, přesto to na vítězství nestačilo. Ve finále se utkal se soupeřem ze skupiny, kde jej dokázal porazit na yuko, ale soupeř mu porážku oplatil rovněž na yuko a bylo z toho nakonec druhé místo. Pochvala za všechny zápasy.

Doupovec Vít – Prohrál dva zápasy a to vždy se stejným soupeřem. Jednou ve skupině, podruhé ve finále. Ve všech zápasech bylo nasazení a chuť po vítězství. Zasloužené druhé místo. Vítek se však musí naučit přijmout porážku. Zbytečně je vždy po prohraném zápase „rozhozený“ a je to na škodu v zápasech dalších. Bude sice ještě následující dva roky mládě, ale vzhledem k tomu, kolik toho už má odzápaseno, by se s tím měl naučit už pomalu vyrovnat. Pokud se to naučí, prospěje to jeho výkonu na tatami.

Sydorkin Roman – Měl šest zápasů, první a poslední, byl naprostá katastrofa. V prvním zápase to vypadalo, že je Roman na tatami úplně poprvé v životě. Soupeř patřil k začátečníkům a pro Romana neměl být vůbec žádný problém úvodní zápas zvládnout. Dvakrát soupeři „nalezl na záda“ a po půl minutě byl konec. Po tomto zápase to vypadalo, že nemá svůj den a že si přijel pro pořádný výprask. Po tom, co jsme zápas s Romanem rozebrali se najednou probral a následující čtyři zápasy vyhrál i se zkušenějšími závodníky všechny na ipon. Ve finále se, ale opakovala situace z prvního zápasu, jen s tím rozdílem, že Roman nastupuje do chvatu, těžko říct do jakého a zároveň při něm padá na záda. Když toto zopakuje během velice krátké doby třikrát po sobě, stačí zkušenějšímu soupeři jen počkat a je to. Pochvala za vyhrané zápasy, i když mnohdy Roman neví na co hází a jestli vůbec hodil on. Roman je bojovník, ale musí se v zápase trochu zklidnit a začít používat hlavu.

Havlíčková Sabina – Měla ve své skupině devět soupeřů, i kluků a popasovala se s nimi velice dobře. Ve svojí skupině vše zvládla na ipon a postupovala do semifinále z prvního místa. Tady narazila na velice zkušenou závodnici ze Slovenska a to se děly věci. Průběh celého zápasu byl velice vyrovnaný a dramatický až do konce, bohužel se špatným koncem pro nás a hlavně pro Sabču. Sabině se podařilo získat luxusní náskok v podobě wazari a vypadalo to pro nás velice dobře. Do konce zápasu zbývá 20 vteřin, nástup soupeřky, který Sába ustojí, začíná boj na zemi a vše vypadá OK. Následuje přerušení a na tabuli svítí do konce zápasu 3 vteřiny. V tuto chvíli snad ani největší pesimisté nevěří tomu, že Sabča nezvítězí. Opak je pravdou. Stačilo, aby Sabina udělala cokoliv jiného, než udělala a bylo hotovo, boj o úchop, mohla si dovolit i trest za defenzivní způsob boje, vždyť vede na wazari, ale ne, Sabča chce zřejmě zvítězit na ipon. Chytne se se soupeřkou a letííííííííííí. Ještě k tomu, tak nešťastně, že si vyrazí dech a v jednu chvíli to vypadá, že má dokonce něco s rukou. Zápas v čudu, ale zdravotně je naštěstí v pořádku. I takovéto zápasy jsou, ale potřeba, pokud si z nich vezmeme ponaučení. Toto samozřejmě platí nejen pro Sabinu, ale i pro všechny ostatní. Pochvala za všechny zápasy i přesto, že začala používat zase jen jeden chvat a přestala kombinovat. Možná to bylo i tím, že měla větší respekt z kluků a jela tzv. na jistotu. Doufám Sabčo, že si z toho vezmeš patřičné ponaučení a v budoucnu se to nebude opakovat.

Waldsberger Tomáš – Ve skupině třikrát zvítězil a jednou prohrál. Postupoval z druhého místa, kde v semifinále narazil na svého oddílového soupeře, rovněž Tomáše. Bylo mi jasné, že to bude velice prestižní utkání, tak jak to bývá vždy, když se na turnaji utkají borci z jednoho oddílu. To co se, ale dělo na tatami mi vyrazilo dech. Chvílemi a hlavně ke konci zápasu se už jednalo spíš o pouliční rvačku než o judo. „Scholcik“ měl mírně navrch a dokázal si vybudovat mírný náskok, který si udržoval během celého zápasu. „Walcik musel dohánět a protože se mu to nedařilo, začal tak „trochu“ zuřit, takže šlo judo stranou. Tomáše bych pochválil, za vyhrané zápasy a za to, že se snaží na sobě pracovat a že o svých chybách přemýšlí. Pokud se, ale nenaučí i prohrávat, tak nikdy ničeho nedosáhne. Je potřeba, aby se Tomáš naučil mít dobrý pocit i z prohraného zápasu, pokud ví, že pro vítězství udělal maximum a že předvedl hezké judo. Prohra patří nejen k judu, ale i k životu.

Balák Jakub – Přestože měl velice těžkou skupinu, kde měl pět soupeřů a ve které byli hned tři medailisté z minulého MČR, dokázal s nimi držet krok a moc nechybělo, aby některého z nich porazil. Nejen, že ani s jedním z nich neprohrál před časovým limitem, ale jednoho měl tzv. „na lopatě“, protože vedl na yuko. Zápas však nezvládnul takticky, protože si nechal udělit dvakrát schido za defenzivu (naprosto zbytečně), následně prohrál na praporky a díky tomu obsadil „až čtvrté místo“. Tady se projevila určitá nezkušenost z větších turnajů. Jinak nemám, téměř nic, co bych za tenhle turnaj Jakubovi vytknul. Je jen škoda, že se v letošním roce nenominoval na MČR, (protože tam výkonnostně určitě patří) jen z toho důvodu, že se nezúčastnil žádného kvalifikačního turnaje. Pokud Jakub začne jezdit po větších turnajích a na trénincích bude makat, půjde jeho výkonnost určitě nahoru a v dalším roce bych si tipnul, že bude na MČR na „bedně“. No uvidíme za rok. Tak makej Kubo, protože na to máš!

Pauliková Lucie – Lucka doplatila na nesmyslné rozlosování. I přes moje protesty u hlavního rozhodčího, že je Lucka ve skupině nejlehčí a je tam i s o čtyři kg těžšími kluky nepomohlo. Přitom o skupinu níž byla spousta kluků, kteří byli lehčí např. jen o 30 dkg. No nedalo se nic dělat a Lucka musela zamakat. A zamakala. Tři zápasy vyhrála, dva prohrála. V rozhodujícím o postup ze skupiny, nešťastně na jeden bod. Nemám, co bych Lucce vytknul, protože udělala maximum a prala se výborně.

Nekvapilová Markéta – Čtyři soupeři, z toho jen jedna holka. Velice těžké, ale přesto jedno vítězství. Sice se neumístila, ale nedala soupeřům nic zadarmo. Pochvala za všechny zápasy. Na dalším turnaji to bude jistě medaile.

Krčmová Klára – Snad největší smolař z našeho teamu. Měla velice vyrovnanou skupinu, ve které byla nejmladší. Přestože dokázala dva zápasy vyhrát, neumístila se. Klárka a další její soupeřka měly stejný počet vyhraných zápasů a i stejný počet bodů. Pokud by rozhodoval vzájemný zápas byla by Klárka třetí. Bohužel se rozhodovalo podle toho, kdo kolik váží a tak Klárce utekla medaile o ½ kg.

Lindovský Jiří – Rovněž mu nepřálo štěstí. Ve skupině měl tři soupeře. Prohrál sice jen jeden zápas, ale díky skóre nepostoupil ze skupiny. Musím Jirku pochválit za to, že vše nesl velice statečně a i jeho chování po prohraném zápase bylo důstojné. Jsem rád, že se neopakovala situace z Povážské Bystrice, kdy jsem mu musel „promluvit do duše“ takovým způsobem, že to v první chvíli vypadalo, že do dalších zápasů už nenastoupí a podle svého „tiskového mluvčího“ (Pavla L.) se v tu chvíli rozhodl skončit s judem už navždy.

Závěr

Jak už napsal Marek Havlíček, tentokrát pořadatelé organizaci turnaje nezvládli. Ještě bych zmínil soutěž družstev. Pokud do poslední chvíle není pořadatel schopen říct, jakým způsobem budou kategorie rozlosovány, nemá snad cenu ani tuto soutěž pořádat. Pro trenéry je lepší si vsadit sportku, kde je pravděpodobnost na výhru vyšší. Je to škoda, protože na turnaj do Polné jezdíme rádi. Světlým bodem turnaje tak letos byly jen poháry za první místo a jako tradičně vynikající občerstvení pro všechny zúčastněné.

Radim Preis