V sobotu 18. 10. 2014 jsme se vypravili v počtu sedmi starších žáků, na PČR do Ostravy. V loňském roce se nám podařilo získat 4 medaile. 2 zlaté, 1 stříbrnou, 1 bronzovou a celkově jsme se stali nejúspěšnějším oddílem v kategorii starších žáků za rok 2013. Všichni bychom takový výsledek i v letošním roce brali všema deseti, ale bylo nám jasné, že navázat na tak skvělý výsledek, nebo se k němu alespoň přiblížit bude nesmírně těžké, zvláště pak proto, že tři z medailistů odešli do dorostu. Co se však nestalo. Nejenže jsme navázali na skvělý výsledek z minulého roku, ale dokonce jsme ho i překonali!

Ale pěkně popořádku. Začínalo se od nejlehčích vah.

Jako první se do bojů pustil Jakub Balák, který měl ve skupině pět soupeřů. V prvním zápase šel s relativně lehčím soupeřem, ale naštěstí ho nepodcenil a bez větších potíží zvítězil na ipon. Potom už, ale začalo přituhovat. Všichni soupeři vyrovnaní a mohl vyhrát kdokoliv, ale tak už to na republice chodí, jsou tam prostě ti nejlepší. Všechny další čtyři zápasy musel dotáhnout až do konce a nebylo to vůbec jednoduché. V druhém zápase vítězství na yuko, v třetím na aktivitu, ve čtvrtém další vítězství na yuko a v posledním byl rovněž aktivnější než soupeř. Přestože už před posledním utkáním bylo jasné, že Kuba bere zlato, nastoupil i do posledního zápasu naplno a zodpovědně a nenechal tak nikoho na pochybách, že je zaslouženě Mistrem republiky starších žáků pro rok 2014 ve váze –34 Kg. Skvělá práce, první ukončená váha a první zlato pro náš oddíl. Super začátek. Radost všech byla obrovská, ale ani jsme si ji prozatím nemohli dostatečně užít, protože hned vedle na tatami už byla rozjetá další kategorie, kde jsme měli další želízko v ohni.

Jen o váhu výš bojoval o další co nejlepší výsledek Pavel Preis, který měl ve váze celkem devět soupeřů, ale i tady bylo kandidátů na titul víc než dost a jakákoliv medaile by byla úspěch. Nicméně jsme samozřejmě všichni doufali, že bude co nejblyštivější. V prvním zápase byl Pavel mírným favoritem, což potvrdil, vyhrál a postoupil do semifinále, kde na něho už čekal jeden z jeho odvěkých sportovních rivalů a velký kamarád „Bohdy“, tentokrát Honza. Protože se spolu řežou už od mláďat a velice dobře se znají, není nikdy jasné, kdo zvítězí, protože téměř vždy když se spolu potkají, rozhodují drobné chybky, momentálně lepší forma a kdo chce zrovna urvat vítězství víc. Tentokráte to byl naštěstí pro nás Pavel, který to zvládnul lépe. Vítězství na dvě šida a nervy strašný. Už teď jsme byli nad míru spokojení, protože jsme měli jistou druhou medaili, jen jsme ještě netušili jakou. Bohužel jsme si museli ještě nějakou dobu počkat, protože finálové bloky začínali až o půl druhé a tak nervyčky pracovaly dál.

Na finálový blok jsme ale neměli moc času myslet, protože se začínala prát Anička Třináctá. Ta měla tabulku jako Jakub a i stejný počet soupeřek, takže jí čekalo pět zápasů. Anička byla favoritkou na titul, ale bohužel jí zrovna tenhle turnaj nevyšel úplně na 100%. V prvním zápase šla s papírově nejlehčí soupeřkou a hned na začátku zápasu udělala hrubou chybu, kdy si sama málem lehla do držení. Pokud by se jednalo o zkušenější soupeřku, tak by tam byla. Naštěstí to však napravila a soupeřku udržela ona. V druhém zápase hned v prvních vteřinách další hrubá chyba, které už soupeřka využila, a byl z toho bohužel ipon. Nemohli jsme tomu nikdo uvěřit, ale byla to pravda. Anička byla psychicky na nule. Bylo to pochopitelné, Anička si jela pro titul a věřila si na něj. Kdykoliv jindy by všechny soupeřky porazila, ale ne dnes. Docela tomu rozumím, protože musela být pod obrovským psychickým tlakem, byla opravdu velkou favoritkou a každý od ní titul čekal. Nebyl to však „pavouk“, ale tabulka a teoretická naděje na titul tu ještě byla, ale zrovna tak mohla zůstat bez medaile. Před Aničkou byly ještě tři zápasy. Tentokrát to vypadalo, že dnes prostě nevyhraje ani jediný zápas. Nakonec zbylé tři zápasy vyhrála na ipon. i když to nebylo úplně ono, ale placka z toho nakonec byla a dokonce stříbrná. Po pravdě řečeno, velice těžce vybojovaná, ale zasloužená. Protože bylo tak těžké se s celým vývojem turnaje srovnat, myslím, že tato medaile bude patřit k těm nejtíže vybojovaným ale zároveň nejhezčím, přestože není zlatá.

Téměř současně se rozjely zápasy –46 a –50 Kg, kde jsme měli další zastoupení. V –46 Kg nastupoval Daniel Pintera a vedl si výborně. Dan měl ve skupině celkem jedenáct soupeřů a relativně dobrý los, protože ho minulo předkolo. Vzhledem k tomu, že se Danovi letos paradoxně daří více v dorostencích než ve starších žácích, nepatřil mezi hlavní favority na titul, ale spíš bych řekl, že patřil mezi „černé koňe“ turnaje. V prvním velice vyrovnaném a pochopitelně nervózním zápase zvítězil jedním pomocným bodem a postoupil do semifinále. V semifinále je hrozně blízko k medaili, ale také zároveň hrozně daleko. Dan naštěstí tento zápas zvládnul na výbornou a my všichni jsme se mohli radovat z dalšího finále.

Nejvíce soupeřů ve skupině, celkem osmnáct měl Lukáš Kratochvíl, který patřil k favoritům na titul, a od kterého se minimálně medaile také čekala. Nejprve Lukáše minulo předkolo. V prvním zápase ho čekal soupeř z Přerova. V tomto zápase Lukáš zvítězil poměrně brzy krásným chvatem Okuri-aši-harai a postoupil do čtvrtfinále, kde ho čekal velice nepříjemný a kvalitní soupeř s kterým se velice dobře znají, Šimon Bruknar. Zápas velice vyrovnaný a krásný se šťastným konce pro Lukáše. Velice důležité vítězství na yuko. Semifinále a další kvalitní borec. Tady ale už na žádného „nazdárka“ nejde ani narazit. Boj až do konce. Lukáš byl v tomto zápase, alespoň z mého pohledu o něco aktivnější, ale co na to rozhodčí? Naštěstí mají stejný názor a posílají „Kráťu“ do finále. Paráda.

Ve váze do –42 Kg jsme měli hned dvojí zastoupení. Lukáše Rovenského, který přijel obhajovat titul Mistra republiky z minulého roku a Marka Černého. Bohužel tato váhová kategorie nám žádný cenný kov nepřinesla. Lukáš prohrál hned v předkole a soupeř ho do dalších bojů nevytáhnul. Markovi se sice předkolo vyhnulo, ale svůj první zápas prohrál také. Dostal sice šanci v opravkách, ale tam se mu nedařilo o moc lépe. Snad to bude příště o hodně lepší. Nedalo se nic dělat, bylo to zklamání, hlavně u Lukáše, snad se z toho poučí a začne víc makat.

Finálový blok:

Více než na rozebírání zápasů jsme se, ale začali připravovat a těšit na finálový blok, kde jsme měli hned troje zastoupení. K naší radosti byli všichni ve finále. Bylo nám jasné, že zápasy nebudou příliš o kráse, ale že to bude prostě velký boj, kde budou rozhodovat drobnosti a hlavně větší touha po vítězství. Nemýlili jsme se, bylo to o vůli a možná i o kousíčku toho sportovního štěstí, které ke sportu samozřejmě patří.

Nejdříve nastoupil do finálového zápasu Pavel. Tak jak to v této kategorii bývá, obrovská rychlost a mrštnost, prostě „tryskomyši,“ nervy jak špagáty. Celý zápas borci makali, pochopitelně, každý chce vyhrát republiku. Asi v polovině zápasu dostává soupeř šido a musí zvýšit obrátky a taky zvyšuje. Je jasné, že se Pavel nemůže po zbytek zápasu jen bránit, ještě zbývá moc času a tak zvyšuje tempo také. Obrovská řežba a čas jakoby se zastavil. Tady se projevila Pavlova zkušenost, dokázal obrovský tlak soupeře ustát a prodat v tak důležitém zápase svoje nasbírané zkušenosti. Máme druhé zlato!

Další na řadu jde Dan a Lukáš, oba začínají ve stejný čas a tak nevíme, kam se dřív dívat. Je to, ale jedno, zápasy jakoby jeli kluci přes kopírák, naprosto stejně vyrovnané zápasy. Tady dokonce nikdo nedostane ani jedno šido. Vše naprosto vyrovnané a rozhodčí začínají mít tak trošku problém, konec zápasu se blíží a všichni soupeři jsou naprosto vyrovnaní. Jejich obavy se naplňují, oba zápasy končí, na tabuli žádné bodové ohodnocení, ani napomínání. Co teď? Dlouhá porada u obou stolků rozhodčích, napjatá atmosféra kam se podíváš. Budeme mít dvě zlata nebo dvě stříbra? Dříve se rozhodčí shodli na tatami, kde je Dan. Bohužel, je to nakonec „jen“ stříbro, ale pro nás všechny má cenu zlata! Dan je samozřejmě smutný, ale bere to sportovně, protože ví, že medaile vysela tentokrát hodně vysoko a on na ni dosáhnul. Další cenný kov do sbírky. A co „Kráťa“? Pořád není rozhodnuto, tady byl zápas přeci jen ještě více vyrovnanější, než ten Danův a spravedlivější by bylo rozhodně „Golden score“. To ovšem naše pravidla neumožňují a je proto potřeba rozhodnout. Štěstěna se tentokrát usmála na nás a do sbírky cinklo další zlato a titul! Obrovská radost všech.

Se třemi zlatými a dvěma stříbrnými medailemi se stáváme nejúspěšnější výpravou a oddílem starších žáků pro rok 2014 a navazujeme tak na skvělý výsledek z minulého roku.

Závěrem bych ještě rád poděkoval všem trenérům, kteří se na přípravě podíleli a hlavně rodičům, kteří mají na tomto úspěchu obrovský podíl. Už jenom to, že se někdo nominuje na PČR je úspěch. O to víc mě těší, že se našim svěřencům podařilo vybojovat tolik medailí a tak cenných.

Radim Preis, Zdeněk Trávníček a Jiří Halva

Výsledky:

**JUDO SK KP BRNO NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ KLUB V KATEGORII STARŠÍCH ŽÁKŮ V ROCE 2014

• MISTR ČR BALÁK JAKUB –34 Kg

• MISTR ČR PREIS PAVEL –38 Kg

• MISTR ČR KRATOCHVÍL LUKÁŠ –50Kg

• 2. MÍSTO TŘINÁCTÁ ANNA – 52 Kg

• 2. MÍSTO PINTERA DANIEL –46 Kg

Kompletní výsledky na stránkách ČSJu

Pořadí klubů na stránkách ČSJu