Ahoj,
v článku naleznete zhodnocení letošního soustředění v Itálii, v odkazech fotografie a videa. Videa pořídila Renča a Pio za což jim patří velké poděkování:-)
GARGANO 2022_fotografie: https://pelejudo.rajce.idnes.cz/…_fotografie/
GARGANO 2022_video1: https://pelejudo.rajce.idnes.cz/…022_video_1/
GARGANO 2022_video2: https://pelejudo.rajce.idnes.cz/…022_video_2/
Těším se, že se uvidíme brzy zase na nějaké akci, nebo opět na soustředění v Itálii.
Radim
Zhodnocení soustředění:
Byla jsem požádána, abych napsala pár řádků k letošnímu soustředění v Itálii. Můj syn jej absolvoval již několikrát, já se s dcerou připojila poprvé. Vždy jsem slyšela o předchozích ročnících jen to nejlepší, ale realita předčila všechna má očekávání.
Největší obava panovala ze sedmnáctihodinové cesty, ale klábosení s přáteli a možnost zakoupení stále vychlazených nápojů pomohlo udělat cestu snesitelnou. Sobotní ráno nás již přivítalo sluníčkem, takže po rychlém ubytování jsme neváhali a naskákali do průzračně čistého moře a mohli jsme začít nasávat jižanskou atmosféru. Pohled na moře a obzor se nikdy neomrzí, stejně jako ležet na oblázkové pláži a nechávat si omývat kotníky příbojem. První den byli všichni ještě trochu malátní po náročné cestě, tak i trenéři byli shovívaví. Od druhého dne jsou však již neoblomní. Navzdory mé dovolené, jako bývalý závodní sportovec, jsem chtěla znovu zakusit po dlouhé době dril a disciplínu pod vedením. Také mě lákalo vyzkoušet, kolik toho ještě zvládnu a poměřit síly. Nastoupila jsem tedy s odhodláním s ostatními v 7 hodin na rozcvičku. Čekala jsem trochu protažení a běh, na který jsem zvyklá. Rozcvičku družstva A, které sestávalo z pokročilých judistů, vedla trenérka Míša. 10 minut jejího ,,protahování,, bylo nekonečných. Jak jsem byla ráda, když jsme se konečně vydali jen na tříkilometrový běh. Regenerace těla však proběhla v moři brzy, ještě před snídaní. Ta byla formou bufetu, kde si každý přišel na své a významně podpořila chuť do další akce. V dalších dnech jsem ale pro jistotu zůstala pouze u soukromého běhu a plavání????. Výjimku tvořil legendární běh na Monte Saraceno. Pro ostatní byly vytvořeny 3 skupiny, kromě A pokročilých, ještě B pro méně pokročilé a rekreanty a C pro nejmenší děti. Skupiny se každý den střídaly na různých aktivitách. Na tatami, na hřišti, kde se posilovalo, nebo se hrály míčové hry, běhalo se a samozřejmostí bylo plavání a koupání v moři. Soustředění se zúčastnili také judisté z Liberce a jejich trenér Jakub, který svým specifickým přístupem obohatil tréninkové cykly.
Při sledování judistických tréninků všech věkových kategorií jsem tomuto sportu propadla, přesto, že mou srdeční záležitostí byl dosud basketbal. Nečekala bych, jak moc divácky atraktivní to může být podívaná. Jsem hrdá, že se můj syn věnuje sportu, kde se snoubí síla, vytrvalost, posouvání fyzických i psychických limitů s duchem férovosti. Bylo hezké vidět průřez judistických generací, které se vzájemné pozitivně ovlivňují a doplňují a jak se napříč nimi upevňují přátelství.
Sportovci si opravdu mákli, ale trenéři nezapomněli ani na odpočinek a zážitky. Výlet lodí kolem pobřeží s výkladem místního Itala Silvia a s neuvěřitelnými kousky kapitána lodi, byl úžasný. Proplouvalo se mezi útesy tvarovanými větrem a jeskyněmi vymodelovanými vlnami, a to s centimetrovou přesností. Při projíždění dómů jsme si doslova sáhli na bílé skály protkané černými vrstvami pazourku. Míjeli jsme také obří sádky, viděli krmení tisíců ryb v přímém přenosu a nechyběla ani závěrečná koupačka na odlehlé pláži.
Dalším z výletů, na který se každý těšil, byla cesta do Vieste. Všichni měli rozchod a mohli strávit 3 hodiny podle svého gusta. Někdo si mohl důkladně projít Muzeum mušlí, které hlídala figurína potápěče v mohutném historickém skafandru. Těžko si představit odvážlivce, který ho byl ochoten obléknout a sestoupit do hlubin. Většina však zahájila své putování útokem na místní zmrzlináře a následným šmejděním po kouzelných obchůdcích. Starší účastníci zvolili často toulky romantickými uličkami a poseděli u stolků útulných restaurací s výhledem na moře s kávou nebo trochou Prosseca.
Ale zpět k hlavní náplni soustředění, k judu. Byl to týden makání, pilování technik, posilování a budování kondice. Tekla krev a pot, slzy jen zřídka. Jako lékárník jsem vyfasovala roli zdravotníka a nezahálela jsem. Naštěstí se jednalo jen o drobnější, snadno řešitelné potíže. Pokud tedy nepočítám trenéra Bedýnku, který bojoval s příliš velkým nasazením. I ten to však zvládl, stejně jako všechny statečné děti, s úsměvem na tváři. Ostatně úsměv, radost a dobrá atmosféra zde byla cítit na každém kroku. Zasloužili se o ni nejen senzační trenéři a parta bezva dětí, ale také majitelé kempu Ježkovi a ochotná delegátka Ilona, pro které nebylo nic dost velkým problémem. Za to jim i veškerému místnímu personálu patří velký dík.
Jsem ráda, že jsem tam mohla také být a všechno zažít, děkuji za vlídné přijetí, za zážitky a za to, že jsem poznala lidi, kteří se takovým způsobem zasluhují o formování našich dětí. Budu se těšit, že se za rok zase všichni setkáme a třeba se i někdo další přidá již k 15. ročníku!
Helena Slámová
- Pro napsání vlastního komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Gratulujeme a trénujeme!