Ve čtvrtek 16.4.2009 jsme se zúčastnili ranního pořadu ČT2 Dobré ráno, kam jsme byli pozváni abychom si popovídali o judu a něco předvedli ve studiu. Jelikož je jednalo rovnou o přímý přenos bylo součástí našeho ranního vystoupení i brzké vstávání, které nás ale neodradilo a svěží jsme se dostavili do televizního studia Brno na Jezuitské ulici. Náš trenér Zdeněk Trávníček a jako posila já a Jirka Petr. Když jsme se sešli prošli jsme vrátnicí do studia a tam se nás hned ujala sympatická paní, která nás vedla dál. Dovolím si do článku zapojit i pár svých osobních dojmů, jelikož to byl pro mě zážitek, který se neopakuje každý den a velmi to na mě zapůsobilo.
Na první pohled bychom ani nepoznali, že jsme v televizním studiu. Na chodbách byl prázdno. Na stěnách schodiště byly pověšené fotky herců a moderátorů, což bylo prvním náznakem významu této budovy. Pod schodištěm byl velký vestibul, kde byla první televize, kde se promítaly aktuální pořady. Následovali jsme naši průvodkyni do dveří, za kterými se skrýval svět všeho toho televizního dění. Tam už se o ničem nedalo pochybovat. Pohybovali se tam lidé s kamerami, líčidly, ale občas i někdo s šálkem kávy a ospalým výrazem. Vždyť bylo jenom něco málo po šesté hodině ráno! Chodba, na které jsme stáli byla poměrně malá a vedly z ní dveře do dalších místností – do maskérny, kam jsme ani nenakoukli, do místnosti, z které se vysílaly jednotlivé reportáže a záběru a potom do samotného studia. Paní nás nasměrovala do velmi malé místnosti se slovy „Vy se asi potřebujete převlíct, že?“ V té místnosti byl pouze pult, židle, která stála před modrým plátnem, nějaká světla a asi dvě kamery.podle mého názoru se zde natáčí zpravodajství, ale nemohu to říct jednoznačně. Zde jsme se tedy převlékli a připravili si poslední údaje. Na všechny padla značná nervozita. Potom jsme přešli do úzké, podlouhlé místnosti s nízkým stropem. Tam jsem si uvědomila, že nejspíš jsme ve sklepě, protože okna tam taky nebyla. V té místnosti byla dlouhá černá pohovka a kuchyňská linka, kde byly lahve s vodou, sklenice, talířky s roládami a káva. Asi kolem čtvrt na sedm přišel mladší pán. Ten mi přišel asi ze všech lidí co jsme tam potkali nejsympatičtější a nejpříjemnější. Nechci tím křivdit ostatním, jelikož všichni byli velmi příjemní a panovala mezi nimi velmi uvolněná nálada. Bylo jim jedno, že jejich práce se hned promítne v televizi, na kterou se kouká celá republika. Oni to dělali každý den a jejich práce je bavila. Chtěla bych pracovat v takovém prostředí. Každý by si pomyslel, že v televizi musí být každý nervózní, aby všechno vyšlo, aby neudělal chybu a aby se všechno stihlo ve správném čase. Skutečnost je ta, že se tam nikdo nestresoval a svou práci dělal s radostí.Vždyť jsme jenom lidi a když se něco splete, diváci vám prominou. Tento pán nás s Jirkou odvedl na chodbu a řekl nám ať se rozcvičujeme, že prý tam bude na nás upoutávka. Nejdříve nás zabýral ze všech úhlů, aby si to nachystal. Potom nám řekl a my se „jakoby“ rozcvičovali. Nevím, kde tento záběr skončil, protože jsem ho nikde neviděla. Když jsme se s Jirkou rozcvičovali přišel dveřmi za námi blonďák asi mezi 25 a 30 lety (podle pravdy je mu 31, ale odhadovala jsem méně) a já a něj koukala a připadal mi příšerně povědomý. Uvědomila jsem si, že to asi bude ten herec, co má vystupovat s námi. Po chvilce mi došlo, že je to ten, co si mě získal rolí Ignáce v Účastnících zájezdu – Jaromír Nosek. Vrátili jsme se do kuchyňky, kde si Jaromír už dával kávu na té dlouhé pohovce. Po chvíli zase přišel onen sympatický kameraman a řekl, ať si sedneme vedle něj na tu pohovku. Potom jsme se znovu objevili na obrazovce za moderátory, tentokrát z prostorů kuchyňky a vedle nás seděl Jaromír Nosek. Moc času jsme s ním nestávili, ale jednu větu musím uvést. Když totiž moderátorka řekla, že hrál kdysi v dětství roli Mauglího jaromír nosek v zákulisí prohlásil: „Tak to jsem v životě nehrál!“ Potom už přišel náš čas! Myslím, že tato věta a čas strávený vzadu v kuchyňce nám pomohl trošičku uvolnit atmosféru a všechno šlo velmi rychle. Během ankety jsme nanosili žíněnku a už jsme na ní klečeli, spolu s moderátory. Zdeněk seděl na pohovce a sledoval nás. Bylo 6:37 když jsme se objevili na obrazovce. Náš začátek nebyl dvakrát slavný, ale není to naše vina. Moferátor totiž už na začátku prohlásil, že sedíme na kimoně, místo na tatami. Jeho kolegině ho ale pohotově opravila. Osobně ho obdivuju, protože já bych v takové situaci asi vybuchla smíchy nebo zahanbeně utekla. Ale i to patří k práci moderátora a „naši moderátoři“ neobvyklé situace zvládali velmi bravůrně. Hned poté totiž položili mě a Jirkovi otázku, na kterou jsme poslušně odpověděli. Chyba byla v tom, že nás nebylo slyšet, jelikož jsme neměli mikrofon. Tuto chybu ale moderátoři zvlázli také výborně a rozhodli, že budeme nejdřív předvádět. Tento krok ale poněkud zmátl Zdeňka a chvilku mu trvalo, než formuloval, co to vlastně budeme dělat. Předváděli jsme chvaty na miminální prostoru, což zapříčinilo, že občas někdo vypadl ze žíněnky, ale studio jsme nezbourali. Problém byl trochu v tom, že Zdeněk vybíral chvaty prakticky podle toho jak si na ně vzpomněl, takže jsme do poslední chvíle nevěděli kdo bude dělat. I to se ale nakonec zvládlo a část předvádění, tedy tu jednodušší jsme měli za sebou. Nastal trošku problém s tím, co mělo následovat. Moderátoři totiž už vyslíchali Zdeňka a my jsme stáli jako tvrdá Y na žíněnce. Naštěstí poměrně brzo napadlo jednu slečnu (a za to má mé vřelé sympatie), že na nás mávne, abychom se posadili. Tak jsme se s Jirkou šli posadit. Pohovka, která z dálky vypadá pohodlně a docela velká je ve skutečnosti dost malá a tak nám dalo docela práci nacpat se na ní. Ale i to jsme zvládli a potom jsme jenom odpovídali na otázky, tentokrát už s mikrofonem. Více otázek bylo směřováno na Zdeňka, který se s většinou dobře popral. Občas tam bylo nějaké to zaváhání, ale jsme přece jenom lidi. Já jsem tam měla pouze jednu větu a Jirkovi byly položeny dvě otázky. Nakonec jsme to tedy přežili, nikdo nám hlavu neukousl a nemyslím, že bychom udělali ostudu. Mě se v televizi moc líbilo, atmosféra tam je doopravdy úžasná. Taky myslím, že to bylo dobré propagování jak našeho oddílu, tak celého juda, což se určitě ještě ukáže. A kdyby nám to někdo nevěřil a nebo se na nás chtěl jenom podívat může.
Celé čtvrteční Dobré ráno naleznete zde:
- Pro napsání vlastního komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Gratulujeme a trénujeme!