Týn nad Vltavou

V počtu tří závodníků a osmi členů realizačního týmu jsme se vypravili na lehce poznávací zájezd do Týna nad Vltavou, kde, jak jsme pevně doufali, měli naši svěřenci změřit své síly se soupeři, s nimiž se na běžných turnajích na území Moravy příliš pravidelně nepotkávají.

Pravda, cesta čítající více jak 200 kilometrů nebyla příliš výživná, ale když máte na sedadle spolujezdce kvalitního navigátora, můžete jet prakticky poslepu. Každopádně do místa turnaje jsme dorazili se slušným předstihem, takže zbývalo dosti času na potřebnou aklimatizaci.

Turnaj se odehrával na čtyřech tatami a první do jeho průběhu zasáhla nejmladší z našich bojovníků, Maka (Markéta) Debsová. Úmyslně píši do průběhu, neboť samotným zápasům mláďat předcházela zkouška z vybraných technik juda, které jim byly následně bodově hodnoceny přítomnými rozhodčími. Získané body pak mohly mít v celkovém hodnocení vliv i na konečné umístění. Maka si v tomto měření sil vedla více než úspěšně, což jí při pozdějším „účtování“ pomohlo k medaili.

Ve své váze do 35 kg měla čtyři soupeře. V prvním zápase poměrně rychle podlehla zhruba o hlavu vyššímu příslušníku opačného pohlaví a my doufali v lepší zítřky. Ty se skutečně dostavily, když v následujícím souboji díky povedené seoi nage smazala náskok soupeřky a svojí následnou aktivitou si vysloužila vítězství na jeden pomocný bod. Třetí zápas bych v provedení Maky označil judistickou sebevraždou. Vedla na wazaari a spěla v poklidu k druhé výhře a zároveň i druhému místu celkově, ale..... V závěrečné půlminutě se nechala dvakrát zbytečně hodit a k tomu ještě jako bonus začala i brečet, že ji bolí krk. Přivolaný zdravotník pak utkání předčasně ukončil a já koutkem oka postřehl, že Markétin tatík již velmi silně připomíná Etnu těsně před výbuchem… Bodovaná technika z úvodní „předváděčky“ pak nakonec Mace dopomohla alespoň k bronzové placce…

Sabina Havlíčková se prala ve váze do 44 kg , kde měla poměrně slušný počet sedmi soupeřek. Závodnice byly rozděleny do dvou skupin po čtyřech, kdy vždy první dvě postoupily do semifinále. Sábě ještě před zahájením bojů jedna soupeřka odpadla, takže se ve skupině prala pouze dvakrát. Ale jak sebevědomě do úvodního zápasu šla, tak rychle v něm skončila. Zjevně svoji soupeřku podcenila a ta ji za to náležitě potrestala, když ji po dobu dvaceti sekund udržela na zemi. Druhý zápas ve skupině následoval prakticky obratem a v něm to už snad v provedení Sáby ani nebylo judo, ale spíš sumo. Techniku hodila absolutně za hlavu a vše chtěla rozhodnout silou, což se záhy obrátilo proti ní. Bodovou ztrátu již do konce zápasu nesmazala a z pohledu " zaujatého" otce mohu říci, že jsem od ní podobnou tragédii již hooodně dlouho neviděl! Kombinace chvatů byla ten den asi sprosté slovo… Etna podruhé.....

Tomáš Waldsberger pak ve váze do 34 kg zanechal jednoznačně nejlepší stopu ze všech brněnských účastníků turnaje a nebýt drobného zaváhání v druhém kole, mohl směle pomýšlet i na celkový triumf. Každopádně třetí místo s poměrem zápasů 4/1, navíc v silně obsazené kategorii, která čítala 16 závodniků, je rozhodně úspěchem! Walcík se již zjevně srovnal s přechodem mezi mladší žáky a začíná svůj potenciál zvolna odhalovat. Tentokrát jednoznačně palec nahoru!

Co bych hodnotil velmi pozitivně, byla organizace turnaje, množství závodníků a silná konkurence. Navíc se naši závodníci mohli měřit se soupeři, které ve většině případů vůbec neznají. Příští rok bych dal určitě repete.

Marek Havlíček